Jsou mi čtyři roky a ráda vymýšlím básničky. Máma je zapisuje do sešitu a ke každé básničce si můžu nakreslit obrázek. Ráda kreslím.
“Krákorala černá vrána, krákorala až do rána.” Líbí se ti?
Je mi sedm, moje rodina se dívá na film “Jana Ejrova” a starší sestře se nelíbí. To nevadí, pošlu vytýkací dopis londýnské burze, ta film platila. V dopise napíšu o sestřině “rozhrazení”. Nejlepší je takový dopis odeslat bez obálky v pokoji pod koberec.
Je mi osm a přemýšlím, čím chci být až budu velká.. Pořád ráda kreslím. Zrovna z výtvarky mám i jedničky. Budu umělkyní! Napíšu si to přání do dopisu pro své budoucí já, a taky jak se mám teď a zeptám se sama sebe, co dělám, když jsem už dospělá. Jsem tak zvědavá! Vyrobím si na ten dopis tentokrát radši obálku
(minule bez ní asi nedošel), vybarvím ji žlutou pastelkou a schovám dozadu za šuplík. Třeba ten dopis někdy najdu.
Je mi patnáct a baví mě umění. Akademickým malířem ale být nechci. Zajímá mne propojit tvůrčí styl s praktickým zaměřením. Prý je u nás v Brně střední škola Art managementu, kde je i výtvarný ateliér. To bude něco pro mě.
Je mi osmnáct. Chci do Prahy. Taky chci pořádat výstavy ve veřejném prostoru začínajícím umělcům, protože galerie jsou přece neprogresivní, elitářské a komerční. Jestli se tím ale uživím.. Na vysoké si to ještě nějak protřídím a uvidím. Humanitní studia na Karlovce jsou prý hodně oborově rozmanitá, třeba mě zaujme ještě něco jiného než umění. Super, oni tu mají plno uměleckých předmětů! Jé, a celý vzdělávací kreativní program! Tak to už vím, na co se zaměřím.
Je mi dvacet šest a narodil se mi syn. Vyrobím mu deníček popisující příběh jeho raného života, vyhraju si v něm s ilustrací a typografií. Ve vlasech má tři vtipné dredy, až mu je ostříhám, schovám je do něj. Aby z deníku nevypadly, vyrobím na ně obálku. To jsem vlastně od dětství nedělala.. (i bez obálek jsem své dopisy ale nakonec našla). Líbilo by se mi vyrábět obálky, které bych z vnější i vnitřní strany ilustrovala. Vedle pořádání těch výstav by to mohl být další z mých projektů. Další, který není výdělečně perspektivní.
Je mi dvacet osm. Dokončila jsem veškeré školní studium a začíná mi samostudium. Učím se, jak vytvořit komplex, jemuž se říká produkt, který však vnímám spíše jako celistvý soulad — tvořený mou náklonností k tvorbě a umění, společně s touhou sdílet obojí s druhými.
Je mi třicet. Dokončila jsem zásadní náležitosti, abych mohla projekt obálkydodálky zveřejnit a stát se skrze tvorbu součástí vašich příběhů.
Píši pro vás tento text, abyste mohli skrze mě poznat a porozumět lépe mé tvorbě. Sama během toho poznávám a objevuji, kde iniciativa projektu pramenila a kde navazovala na poznání a inspiraci v příběhu mého života. Cesta mé vize, obsažená v tomto vyprávění, je součástí každého výtvoru, který zde naleznete.
Cením si času, jež se mnou sdílíte během čtení těchto řádků historie obálkydodálky a těším se na setkání s vámi skrze každou kresbu, která vznikne během mého putování tvorbou.
Jitka z obálkydodálky